Kandidatory do KRK

Lenka Varmusová

Koně miluji odjakživa a jezdím na nich od svých 12ti let. Jako malá holka si pamatuji na svoji první knížku o koních, z mnoha plemen se mi tam líbil velký černý kůň s hustými rousy. Později mi došlo, že to byl vlastně fríský kůň. Byl to můj dětský sen, který se díky partnerovi, vyplnil. Ten je hrdým majitelem krásné fríské kobyly jménem Dandelion Tu. („Dený“). Od toho okamžiku byl fríský kůň součástí mého života, a tak je to dodnes.

Když se ohlédnu za rokem 2019, mohu říci, že byl pro mě zlomový. Počínaje složením jezdecké licence v drezuře, konče 15tým startem na oficiálních drezurních soutěžích stupně Z. Byl to pro nás neskutečný pokrok. Kůň, který nikdy neviděl obdélník a při první soutěži z něho se mnou vyskočil, završil poslední starty hodnocením nad 60 %. Doufám, že nám letošní sezona bude přát a dostaneme se do stupně L. Samozřejmě nic z výše uvedeného by nešlo bez kvalitních trenérů, jako jsou např. Adéla Neumannová či Lucie Marešová. Největší dík ale patří našemu, za mě, „nejlepšímu“ IBOP jezdci, Vladimíru Bláhovi, se kterým se snažím pravidelně trénovat, a díky kterému jsme s kobylou udělaly ohromný kus práce. Naše rodina se pyšní i druhým fríským koněm, v červnu čtyřletým, valachem jménem Aart S.V., který je synem naší Dený. Jeho bych též ráda viděla v drezurním obdélníku, ale na to je ještě čas.

Je mi 32 let, mám vystudovanou vysokou školu ekonomického směru a pracuji jako účetní/ekonom v příspěvkové organizaci. Jsem velký dříč. Pokud se něčemu věnuji, tak s maximálním nasazením, což je občas i na škodu. Mám výborné organizační schopnosti. Myslím si, že mohu být nápomocna i v jezdeckých záležitostech. Přeci jen je fríský kůň specifický a co se jezditelnosti týče, je složitější. V tomto názoru mě utvrdilo i několik na sobě nezávislých lidí, co fríské koně jezdí či měli tu možnost je jezdit. Samozřejmě mám na mysli vyšší drezurní přiježdění jako jsou cviky stupně L či S drezury. Mám spoustu nápadů, které bych se ráda pokusila v organizaci prosadit. Ty bych si ovšem ráda prozatím nechala pro sebe.

Ještě bych chtěla zmínit poslední věc a to, že Českou asociaci fríských koních by měla tvořit pevná členská základna, což se tak bohužel neděje. Členů je v organizaci žalostně málo oproti tomu, kolik je v republice fríských koní. Dále mě mrzí, v jakém podvědomí u lidí asociace je. Věřím, že všichni, ať už ti, co v organizaci skončili, či v ní stále jsou, dělali a dělají maximum pro chod této asociace. I oni mají své zaměstnání a rodiny a chodu asociace se věnují či věnovali ve svém volném čase. Proto pojďme obrátit nový list papíru a zkusme to znovu, líp a hlavně společně.

Kateřina Šálková – 43 let

Plemeno fríský kůň mne velmi zaujalo cca před 17 lety, kdy jsme poté zakoupili klisny Ernu a která poté porodila klisničku April.  April  se v rámci svého tuzemského úspěchu dostala na Centrální svod klisen v Holandsku a mne obohatila vším, co s tím souvisí. U fríských koní mne nezaujal nejen exterier, ale zejména povaha. Ve Stáji Vojnínský mlýn máme v průměru  8 koní, ale vzhledem ke skutečnosti, že dojíždíme z Prahy, a i přes každodenní zabezpečení a úspěch naších narozených a odchovaných hřebců,  jsem byla nucena ponechat ve stáji zejména klisny.

Některé roky nejsou chovatelsky úspěšné, ale přesto obdivuji velmi precizní přístup cele organizace KFPS ve smyslu nároků na kvalitu samotného chovu, vzhled a profesionalitu.

V Praze provozuji 15 let advokátní praxi a přibližně stejnou dobu se aktivně věnuji chovu fríských koní. Každoročně navštěvuji svody včetně Centrálního svodu v Holandsku a snažím se navenek fríského koně prezentovat, sponzorovat a kontaktovat případné sponzory další.

Věřím, že administrativa v rámci revizní komise mi nebude cizí stejně jako se podílet na celkovém hospodaření asociace společně s výborem.

Jsem současně připravena fyzicky v rámci možností pomoci při běžných akcích v rámci ČAFK.

Za případnou podporu předem děkuji a budu se těšit na možnou spolupráci.